Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Informace > Turistické zajímavosti > Přírodní zajímavosti

Přírodní zajímavosti

Potštátské skalní město

Vydáte-li se z Potštátu podél říčky Velička, která si v odolných horninách okraje Oderských vrchů prorazila cestu, narazíte na uskupení výrazných skalisek, které si vysloužily pojmenování Potštátské skalní město. Byť se svou krásou ani velikostí nemůže rovnat s mnohem známějšími skalními městy v pískovcích České tabule, za návštěvu určitě stojí. Na skalních stěnách tvořených odolnými usazenými horninami z období karbonu určitě za pěkného počasí spatříte množství vyznavačů skalního lezení, kteří si Potštátské skalní město poměrně oblíbili. Ta největší skaliska spatříte v těsném sousedství silnice č. 441 nedaleko pohostinství U tlustého Jana. Nejkrásnější pohled na skály vysoké i přes 20 metrů, je brzy na jaře, než se skryjí za hustou clonou stromů. Ta nejnápadnější skaliska mají i své vlastní jména, jako např. Čertovo kopyto, Kosí údolí či Skřítkovy skály. Do údolí Veličky a sousedství Potštátského skalního města dnes neodmyslitelně patří hostinec U tlustého Jana. Hostinec si vysloužil své jméno díky neobyčejně tlustému hostinskému, který tu žil v 19. století, který musel mít speciální židli (protože do jiné by se nevešel) a do vzpřímené polohy si prý pomáhal lanem zavěšeným na háku poblíž výčepu. Tato původně zahradnická usedlost pochází z roku 1710 a katastrálně patří do nedaleké obce Kyžlířov. Vlastní „Skalní město“ začíná tedy u Boňkovské autobusové zastávky, kde je nedaleko od ní možno nad mostem přes Veličku spatřit vysokou skálu, tzv. „Nebesa“ (Himmelreich), což Frelova publikace mylně zaměňuje s protilehlým „Jelením skokem“. Jeho konec pak můžeme spatřit za druhým potštátským domkem, kde žila řadu let naše někdejší spoluobčanka, paní Anna Šumšalová, která se do něj přestěhovala z Boňkova. Skalní stěna za tímto domkem bývá v zimě ozdobena jakýmsi zamrzlým vodopádem. Po celé cestě od boňkovské zastávky můžeme spatřit bizarní skalní útvary. Pokud jste se v hostinci dostatečně osvěžili a posilnili, pak další kroky budou určitě zcela logicky směřovat na nedaleký hrádek Puchart.

skalní město 1 skalní město 2 skalní město 3

Hrad Puchart

Zřícenina hradu Puchart (někdy se uvádí též Potštát), který stojí na skalnatém ostrohu přímo nad hostincem „U Tlustého Jana „. Turistická trasa jde trochu oklikou, což je jedině dobře, protože přímo by to rozhodně nešlo. I tak je výstup docela strmý. Z nevelkého hradu, který zanikl už asi ve 14. století, zbylo torzo paláce a hluboký příkop, za nímž ve vzdálenosti asi 100 m stával další hradní objekt. V podstatě se jedná o nepříliš běžnou dvojici plně funkčních, nijak nespojených hradních objektů, oddělených hlubokou do skály vylámanou rozsedlinou. Na samotném skalním cípu se nacházela obytná věž, z níž se zachovala jen západní stěna. Věž mohla mít rozměry asi 10×12 metrů. Hrad byl postaven pravděpodobně někdy ve 13. století, nevylučuje se vznik o století dříve. Na přelomu 13. a 14. století byl hrad Puchart centrem kolonizace této oblasti. Po vzniku tvrze v městě Potštát byl poměrně vzdálený hrad opuštěn. Podoba hradu je zobrazena na informační tabuli pod hradem. Přestože se z hradu do dnešní doby téměř nic nedochovalo, výstup na něj Vám můžeme po krásné přírodní scenérii s pohledem na ojedinělé skalní útvary ve světlém bukovém lese jen a jen doporučit.

Z geologického hlediska je samotný skalní hřeben kolem hradu Puchart skalnatý útvar, jež se vyznačuje mimořádnou geologickou skladbou hornin. Od pískovce, přes slepence, až po břidlice, jež se střídají v intervalech s rozdílnou osou lomu a tak vytváří půvabné skalní zákoutí porostlé místy i borovicemi. Je zřejmé, že se zde příroda při vrásnění horninových vrstev dost vyřádila.

 hrad puchart 2 hrad puchart 3

Hranická propast 

Hranická propast je s celkovou naměřenou hloubkou 473,5 m nejhlubší propastí České republiky. Díky naměřené hloubce vody 404 m je zároveň nejhlubší zatopenou propastí světa. Jejího dna však stále ani zdaleka nebylo dosaženo.

Nachází se v Národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic, kterou protíná naučná stezka a dvě turistické značky. Pěší přístup je možný od železniční stanice Teplice nad Bečvou nebo od autokempu v Hranicích.

Nová vyhlídková plošina vybudovaná v roce 2015 umožňuje nádherný výhled na jícen Propasti dlouhý 104, široký 34 a hluboký 69,5 m. Zdánlivé dno jícnu tvoří zelené Jezírko, ale Propast pokračuje obřími zatopenými prostorami podstatně hlouběji.

Od nepaměti se objevuje v lidových pověstech, které přičítaly její vznik nadpřirozeným silám. Nejčastěji byla nazývána prostě Propast. První písemná zmínka o Propasti pochází z roku 1580 od Tomáše Jordána z Klauznburku. Pod stejným názvem ji zakreslil J. A. Komenský do Mapy Moravy v roce 1627, je nejstarším krasovým jevem v ČR zachyceným kartograficky. Od 60. let 20. století se spontánně rozšířilo asi nejvhodnější pojmenování Hranická propast, které je dnes oficiálním geografickým pojmem.

Hranická propast vznikla hydrotermálním krasovým procesem. Jde o netypický způsob krasovění, při němž prostory vznikají směrem zezdola nahoru. Je zároveň i důvodem extrémní hloubky Propasti. Krasovým činitelem není voda, ale vlažná kyselka silně proplyněná oxidem uhličitým, která vystupovala z hlubokých puklin a rozpouštěla zespodu vápencový masiv. V případě Propasti vyleptala dutinu ve vápenci natolik, že došlo ke zřícení tenkého stropu a otevření dutiny na povrch. Propast je zaplavena kyselkou, pouze při hladině se udržuje malá vrstvička povrchové vody.

První neúspěšné pokusy o změření hloubky Propasti jsou popsány již v roce 1580 a trvaly do poloviny 20. století. Průlom nastal až s nástupem potápěčského průzkumu, který byl zahájen v roce 1963. Nejhlubší ponor uskutečnil v roce 2015 Krzysztof Starnawski do hloubky 265 m. V září 2016 dosáhl dálkově řízený robot ROV GRALmarine hloubky vody 404 m, čímž se Hranická propast stala nejhlubší zatopenou propastí světa.

hranická porpast hranická propast 2