Drobečková navigace

Úvod > Historie

Historie a současnost

Z dávné minulosti

I když s trvalým osídlením Potštátska je nutno počítat až od přelomu 13. a 14. století, nelze z toho usoudit, že jde o oblast, do níž nikdy předtím lidská noha nevkročila.
Zásluhou obecního kronikáře a ředitele školy v Potštátě K. Raaba (zemřel v roce 1953 v SRN) jsme informování rovněž o prehistorických nálezech v oblasti Potštátu a Oderských vrchů. Tak 2. 5. 1933, kdy na parcele č. 85/3 v blízkosti spojovací cesty od tzv. Benischova kříže k boškovské silnici byly sázeny brambory, vyoral pluh hlazený kamenný mlat 7. mladší doby kamenné. V mlatu se nalézaly zbytky soudobého dřevěného topůrka. Raab zaznamenal údaje o jeho velikosti a pořídil fotodokumentaci k nálezu. Mlat se dostal do vlastnictví odborného učitele Huga Czeikeho, vlastníkem parcely byl tehdy Fr. Hampel z č. 32. Raab závěrem zprávy poznamenal, že jde již o třetí nález z oblasti Oderských vrchů, protože v roce 1916 došlo k nálezu kamenné sekyry ve Varhošti Ant. Můckem a Fr. Pokojem, roku 1925 pak k nálezu zbytku kamenného mlatu v Nové Vsi n. Odrou J. Mauerem. Podle Raaba oba poslední nálezy byly odevzdány vlastivědnému muzeu ve Velké Střelné.
K dalšímu prehistorickému nálezu došlo dle Raabova záznamu v obecní kronice 25.3. 1934 žáky Karlem Fardou, Otto a Janem Kretschmerovými. Pod vrbovým keřem při potoku v „Oboře" byla jimi nalezena kamenná sekyra z tvrdého pískovce se zbytkem dřevěného topůrka. Raab k tomuto záznamu připojil v kronice nákres a uvedl, že nález byl předán velkostatkáři Desfours-Walderodovi (konkrétně Zikmundovi, jenž zemřel r. 1936). Toíik k nejdávnější minulosti Potštátska a Oderských vrchů. Je ovšem jasné, že Raabovy záznamy bude nutno odborníky z řad prehistoriků ještě ověřit.

PhDr. Ivan Krška

zámek

Středověk, vznik a rozvoj řemesel

Kolonizace Potštátu probíhala poměrně pozdě, a to na přelomu 13. a 14. století. Kolonizáton, kteří byli německého, ale i českého původu (dokladem je nesporná českost Spálová) využívali mj. vhodné polohy, neboť tudy vedla cesta do Opavy a dále do Polska. První zmínka o Potštátu se objevuje v listině z období 1318-1322 (tehdy už byl Potštát městem), ve které Záviš z Potštátu prodává své statky olomouckému biskupovi Konrádovi. Záviš z Potštátu náležel k rozvětvenému rodu Půtovců, který podle svého jména Půta pojmenoval Potštát (Potenstat = = Půtovo město). V druhé polovině 14. století přešlo město do držení pánů z Kunštátu a Poděbrad. Jeden z nich Boček (děd českého krále Jiřího z Poděbrad) vydal pro Potštát nejstarší privilegium roku 1388, jímž byl městu darován pivovar. To byl počátek tzv. právovárečného měšťanstva, které pivovar spravovalo. Privilegium je nejstarší listinou státního okresního archívu. Ze znaku Bočka je odvozen i znak města. Další privilegium udělil městu markrabě Prokop a to 30. 11. 1394 tzv. městské právo olomoucké a nařízení pro obyvatele okolních vesnic tj. Rudoltovic, Boškova, Milován, Liptáně (Luboměř p. Strážnou), Spálová, Barnova, Luboměře, Lindavy (Lipna), Kovářova, Zigartic, Kyžlířova a Heřmánek, aby svůj dobytek nebo obilí nejprve prodali v Potštátě, dále aby rychtáři vsí odebírali pivo pouze v Potštáte atd. Město a okolí vzkvétalo, rozvíjela se řemesla.
V roce 1408 nastala změna v držbě panství, které koupil Tas z Prusinovic, později se jejich rod nazýval Podstatskými z Prusinovic. Husitsví nijak výrazně neovlivnilo život této lokality (s převážně německým obyvatelstvem) a stoupenci se našli především ve Spálově a Luboměři mezi českými lidmi. O to silnější však byl vliv luteránství, přijatého českým i německým obyvatelstvem a vrchností. Brzy se potštátská fara stala baštou luteránství.
Rod Podstatských z Prusinovic tento trend podporoval a dále se staral o rozvoj svého panství. Vydávali další privilegia, z nichž mnohá byla psána česky, což dokazuje významné postavem češtiny jako úředního jazyka. Rozvíjela se řemeslná výroba, dochází ke specializaci řemesel, což dokládají řemeslnická jména - Kovář, Pekař, Bednář, Stolař, Švec, Krejčí atd., doloženi jsou řezníci, tkalci, mlynář, soukeníci. Rozvíjí se obchod. Na panství panuje relativní blahobyt, a dokonce život poddaných byl na dobré úrovni (byly zrušeny potažní roboty, povinnost vozit dříví a chodit na hony). Za posledního Českého držitele mj. dochází k výstavbě renesančního zámku (počátek 17. století). Rok 1621 byl první velkou pohromou nejen pro tento region. Za účast v protihabsburském odboji byl rodu Podstatských majetek zkonfiskován a darován nemanželské dceři Rudolfa II., Karolíně a* Austria-Contecroy.

Potštát po roce 1621, období protireformace a živelných katastrof.

Nová majitelka na Potštáte nesídlila a na zámku ji zastupovali regenti a hejtmani. Nejvýznaméjším z nich byl Martin Desmarez. Protireformace proběhla bez většího odporu lna rozdíl od nedalekých Hranic), fara byla obsazena katolickým knězem a privilegia města nebyla zrušena (ovšem ani potvrzena). Daleko větší následky pro město i okolí měla třicetiletá válka. V letech 1642-1645 bylo panství pětkrát vydrancováno vojskem švédským, jindy císařským. Škoda dosáhla závratných 53 297 zlatých. Zcela zničeny byly vesnice Boškov a Boňkov. Obnovení města úspěšně vedl již zmíněný Martin Desmarez (obnova Boškova, výstavba horního kostela...). Obec však byla zasažena velkým požárem a roku 1680
Šťastnějším obdobím pro panství byl počátek 18. století. To už patřilo delší dobu rodu z Walderode. Vrcholila konsolidace a obnova města, samozřejmě v duchu barokní estetiky (morový sloup, sousoší Kalvárie, hodinová věž, socha sv. Floriána - vše ve stylu baroko), náměstí dostávalo dnešní podobu. Obnoveny a znovu osídleny byly vesnice Boňkov a Heřmánky. Což je však důležité, rozvíjela se opět řemeslná výroba a zvláště ta odvětví, jenž hrála hlavni úlohu i v dalším období-soukenictví, tkalcovství a ševcovství. Potvrzuje to i list purkmistra, který město charakterizuje jako chudou horskou oblast s kamenitými poli, s centrem Potštát osídleném řemeslníky a to hlavně ševci a tkalci...
Od poloviny 18. století následuje sto let plných událostí, ať už místního či celomoravského (dokonce evropského) rázu. Hned na počátku tohoto období vrcholí spory mezi měšťanstvem a vrchností (ty se samozřejmě táhly i v dalších letech)- Měšťanstvo vítězi ve sporu o šenkování piva a navíc se vrchnosti nepodařilo dostat měšťany na roven znevolněného obyvatelstva. Dále město zasáhla tzv. „sedmiletá válka", kdy roku 1758 musela pruskému vojsku zaplatit vysoké výpalné. Bez odezvy nezůstaly ani tereziánské a josefínské reformy. Těžce pak na město dolehly napoleonské války (odvody mladých, péče o raněné - po bitvě u Slavkova to bylo 800 Rusů) a živelní katastrofy, především požáry v letech 1787 a 1813, kdy bylo zničeno téměř celé město, včetně zámku, který poté dostal dnešní empírovou podobu.
Teprve po skončení napoleonských válek došlo k další obnově panství. Opět skončilo období bídy a neštěstí a znovu se rýsovaly nové naděje, nový rozkvět. Panství bylo od roku 1814 v držení příbuzných Walderodů (vymřeli i po přeslici). Nová vrchnost nesla pak jméno Desfours-Waiderode. Jejich rekonstrukční snahy, narušeny požárem roku 1832, cholerou a někdy i neúrodou, byly dovršeny ke konci poloviny 19. století. Základním předpokladem vzestupu se staly události v roce 1848. Zrušení poddanství a nahrazení vrchnostenské správy správou státní vedlo nejen k novému rozvoji města a řemeslné výroby, ale i počátku industrializace regionu. Podnikat začíná nejen měšťanstvo, ale i vrchnostenské panství se postupem času měnilo v kapitalistický velkostatek. V souvislosti s tímto trendem vznikaly nové politické, soudní a finanční instituce. V rámci nového členění se v roce 1850 dostal Potštát do obvodu okresního soudu v Hranicích.
Prvním rázným krokem v procesu zprůmyslnění této oblasti bylo založení sklárny v Boškově-Heřmánkách roku 1821 jako pobočky Reichova závodu v Krásně u Valašského Meziříčí. Založení této pobočky způsobilo značný příliv obyvatelstva na Potštátsko, mj. i českých tavičů skla z moravského Slovácka. Dále byla založena továrna na lihoviny. Z řemesel se rozvíjelo plátenectví a punčochářství, ovšem životní úroveň tkalců byla nízká, protože surovinovou základnu ovládli obchodníci s přízí a diktovali její vysoké ceny, kdežto obchodníci s plátnem i při vysoké nabídce ceny nízké.
Také záznamy v městské kronice z roku 1818 (autorem je někdejší pekařský tovaryš a pozdější představený Karel Schubert) potvrzuje, že Potštát byl nadále střediskem řemeslné výroby. Podle údajů Wolného, roku 1834 zde bylo na 80 tkalců, 47 ševců a 29 krejčích. Město mělo 1305 obyvatel a bylo zde na 188 domů. Potštátská panství celkově mělo 5478 obyvatel, 4675 měřic vrchnostenské půdy (polí, luk, pastvin) a 3347 měřic lesů. Poddanská pole, louky, zahrady a pastviny obnášely 8915 měřic. K městu patřily i 4 rybníky. Každá ves měla svou školu, do kterých chodilo 673 žáci a žákyně.

Potštátsko od druhé poloviny 19. století do roku 1938

V období nebývalé podnikatelské aktivity a rozvoje společenského života do konce 19. století, a postupného úpadku v letech následujících. Rozvoj průmyslu, jenž se začal slibně vyvíjet v první polovině 19. století', pokračoval i v druhé polovině s nezmenšenou intenzitou. V roce 1860 byla založena hedvábnická továrna vídeňskou firmou Flemmich, která tak
potvrdila převahu textilního podnikání v tomto regionu. Rozvíjel se také společenský život, v roce 1862 byl založen poštovní úřad a v roce 1869 bylo postátněno školství. V roce 1903 byla zařízena měšťanská škola s výukou nepovinné češtiny. V roce 1880 vznikl také dobrovolný hasičský sbor jako reakce na časté požáry ve městě. V roce 1914 byl zřízen městský vodovod.
Avšak již na přelomu století se ukázalo, že nedostatečné dopravní spojení s okolními městy, tzn. případnými odbytišti či surovinovými základnami, se stává vážnou překážkou dalšího rozvoje regionu. Plánovalo se železniční spojení (přípojka na dráhu císaře Ferdinanda), bohužel zůstalo jen u vysněných představ. Nedostatečné spojení s „okolním světem" se brzy odrazilo v průmyslu. Upadla sklářská výroba, snížil se počet pracovních příležitostí, poklesl počet obyvatel. Růst společenské úrovně života se opět zastavil. Neblahé důsledky měla i I. světová válka, kdy padlo téměř 100 obyvatel Potštátska.
Významným mezníkem v dějinách Potštátu byl vznik ČSR. Vzhledem ke složení obyvatelstva, kdy většinu tvořili Němci, nebyla zde situace jednoduchá. Ti se samozřejmé pokusili o připojení k republice „Deutschósterreich" a v jejím rámci k provincii Sudetenland. Tento plán vypracovala městská rada a 2. 12. 1918, požádala o administrativní připojení k hejtmanství v Městě Libavá, s cílem zřídit okresní hejtmanství. Tyto plány však překazily československé jednotky, které obsadily Suchdol, Odry, Nový Jičín a Opavu. Brzy se změnil i název města z původního Podstat na Potštát. Významněji se začal projevovat český živel i na poli kulturním. V roce 1928 byla zřízena česká obecná škola a škola mateřská a v roce 1937 byla zřízena i česká měšťanka. Česká menšina dosáhla v roce 1932 i volebního úspěchu, kdy měla pak zastoupení na radnici. V tzv. „Dělnickém domě" byl zřízen biograf, zakoupený ze sbírek dělníků Dériho továrny.
Slibný vývoj průmyslu a především textilky byl narušen hospodářskou krizí v 30. letech kdy dochází v textilní továrně k zastavení výroby. Pro nezaměstnané byly organizovány nouzové práce mj. stavba koupaliště. Objevily se však i nové pracovní příležitosti a to především díky nově založené tírně lnu v Kovářově (v roce 1927). Bohužel nezaměstnanost vládla ve městě a okolí ještě v druhé polovině 30. let a stala se živnou půdou pro rozvoj henleinovského hnutí a šíření nacistické ideologie. Vzestup a oblibu tohoto hnutí dokazují mj. i výsledky voleb z roku 1935 kdy SdP (Sudetendeutsche Partei) získala z celkového počtu 760 voličů celkem 456 hlasů, přičemž v tomto roce kandidovali poprvé.
Druhou nejsilnější stranou byly sociální demokraté (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei), kteří získali 222 hlasů (tedy o necelých sto hlasů méně než v roce 1929).

Válečný a poválečný vývoj Potštátska, tři roky demokracie a přes 50 let totalitního režimu, počátek definitivní stagnace Potštátu

Důsledek mnichovského diktátu se brzy projevil i na Potštáte. Ve dnech 10. a 11. října 1938 byl region obsazen Wehrmachtem a stal se součástí kraji Ostsudeten. Na jedné z „vítězných" hostin byli přítomní i vysocí generálové, mezi nimi Keitl, Rundstedt, Koch, Brauchitsch a další. Textilní továrna přešla do rukou dr. Cajewitze, který se měl orientovat na výrobu vojenského artiklu. Představitelé české menšiny byli nuceni město opustit, české školství bylo zlikvidováno a zbylí Češi byli postižení terorem a řáděním henleinovců.
Úspěšné operace sovětské armády na Visle a na Ostravsku v dubnu 1945 byly jednou z příčin počátku konce německého panství. Potštátsko bylo osvobozeno 8. 5. 1945, kdy noc předtím město opustila německá posádka. Správy celé oblasti se začali ujímat pověřenci revolučního výboru ONV z Hranic. Počala jedna z dalších dějinných obnov města a okolí. Její první část byla velice krátká, ale o to důrazná. Definitivní odsun Němců v roce 1946.
Průmyslová výroba byla nejdříve obnovena v tírně lnu v Kovářově. V textilní továrně na Potštáte byla rekonstrukce mnohem obtížnější, budovy byly ve špatném stavu, chyběly stroje. Nadějné plány firmy Bacius byly překaženy komunistickým převratem v roce 1948. V letech 1945-1948 přichází na Potštátsko nové obyvatelstvo z hranického okresu, Valašska, Slovenska i řada emigrantů v takové míře, že kromě Boříkova, Heřmánek měla většina obcí svůj místní úřad (MNV). Slibně se začal rozvíjet společenský život, a v lidech se projevil velký podnikatelský duch. Vznikaly různé firmy a drobné provozovny, obchůdky a dílny.
Tento vývoj však netrval dlouho. Převzetí moci komunisty a nastolení vlády jedné strany v dalším období znamenalo potlačení veškerých podnikatelských aktivit obyvatel. Rozvoj a rozkvět města se stal součástí plánu, jemuž konkrétní představu dal Gottwaldem přednesený referát
o dvouletém plánu a plánu na obnovu a zprůmyslnění hospodářsky zaostalých oblastí. Bohužel potštátský region se splnění tohoto plánu nikdy nedočkal.
Nové továrny nevznikly a dva stávající podniky prožívaly období velikých přeměn. Tírna lnu přešla pod Moravolen, pak pod n. p. Lenas, aby se v roce 1961 změnila na provozovnu chemických čistíren (což negativně ovlivnilo čisté životní prostředí), a v roce 1975 na lisovnu nových hmot. Podobné firma Bacius v bývalé textilce přešla pod n. p. Thonet, pak pod podnik MH Obnova s náplní oprava obuví a činění kůží, či šití obalů na knihy a v roce 1960 pod Okresní průmyslový podnik Přerov s pracovní programem šití rukavic.
Samozřejmě jednotlivé změny znamenaly většinou úbytek pracovních příležitostí, a tedy odliv obyvatelstva a omezení jakéhokoliv rozvoje této horské lokality. Je sice faktem, že se situace začala v 70. a 80. letech zlepšovat a především lisovna v Kovářově zaměstnávala kolem 50 pracovníků, přesto se nepodařilo vytvořit jediný podnik, jenž by zaměstnával minimálně 200 zaměstnanců a to nejen nekvalifikovaných sil, ale především odborníky a kvalifikované pracovníky. Tito však bylí nuceni hledat si místa v Hranicích, v Odrách a jiných městech.
Mgr. Miroslav Gajdůšek

Potštát jako město v minulosti

Je nepochybné, že Potštát byl městem již od svého založení. Již sama etymologie názvu (Potenstat=Půtovo město) naznačuje toto bezpečně. Tak se Potštát poprvé vzpomíná v listině, kterou Záviš z Potštátu prodává své statky v Křenovicích u Kojetína olomouckému biskupovi Konrádovi. Dobu vzniku této jinak nedatované listiny je možno ohraničit lety 1318-1322 (CDM VI, č. 196, I. Krška. K otázce Puchartu a k prvním zmínkám o Potštátu, in ZVÚ Olomouc, 139, str. 16 - 19). Výslovně se jako hrazené město připomíná Potštát roku 1377 v zápisu ZDO (.......omnia bona potstensia municionem civitate cum muratadicta
Potštát.......), kterým Boček z Kunštátu a Poděbrad zapisuje potštátské
panství své manželce Elišce jako véno 1ZDO III č. 302). V nejstarším privilegiu pro Potštát z roku 1388, jímž týž Boček daroval Potštátu pivovar a další výsady, se již výslovně uvádí fojt, konšelé, měšťané a
všechna obec města Potštátu (........advocatus, consules, cives nec non tota
communitas civitatis nostrae Pottenstat......CDM XI, č. 522, AM Potštát, 19
ínv. č. 1). Také nejcennější potštátské privilegium markraběte Prokopa z roku 1394, kterým se uděluje Potštátu městské právo olomoucké a další
výsady, jasmě uvidí' Potštát, jřko město (.........defectus civitatis nostre
Pothstat........CDM XII. č. 220,AM Potštát, inv. č. 2).
V zápisu ZDO z roku 1408 je sice Potštát uváděn nejprve jako městečko (oppidum.!, což je nepochybné zapříčiněno válečnými pohromami, jimiž byla Morava stíhána na přelomu 14. a 15. století, avšak písař tohoto zápisu, jímž Boček z Kunštátu a Poděbrad prodává potštátské dominium Tasovi z Prusinovic. si byl nakonec vědom, že jde ve skutečnosti o město a tak v témž zápisu uvádí, že ves Padesát Lánů leží před městem Potštátem (........ante civitatem Podstat..........ZDO VII, č. 660).
V následujících privilegiích, která pro Potštát vydali příslušníci rodu Podstatských z Prusinovic, není žádné pochybnosti o tom, že jde o město. Tak například privilegia na městský špitál, vydaná Václavem starším Podstatským z Prusinovic a Bernardem Podstatským z Prusinovic v roce 1556 a 1613 (AM Potštát, inv. č. 5, inv. č. 7) uvádějí Potštát jasné jako město(....na městě Počtátě........držitel statku podstatského a města
Podstatu.........). Město mělo již v r. 1426, kdy bylo zbaveno odúmrti, dvě předměstí a v předbělohorské době i hrdelní právo. Kat byl vyžadován k provedení exekuce z Lipníka n. B., jak ukazuje bohatá korespondence tohoto města. Také městská pečetidla se znakem města nepřipouštějí v tomto směru žádnou pochybnost. Nápisy (legenda) kolem tohoto znaku jasně mluví pro existencí Potštátu jako města. Znějí v překladu „Pečeť měšťanů z Potštátu, pečeť města Potštátu" ( L. Baletka, Znaky měst a městeček SM kraje, in Sborník SOA Opava 1971, str. 253).
PhDr. Ivan Krška

mapa